Copiapoa sarcoana I. Schaub and Keim.
Dlouho jsme sháněli informace o této rostlině z okruhu Copiapoa coquimbana. V posledních letech se to konečně podařilo. V roce 2020 jsme se vypravili na lokalitu Sarco, ležící na břehu moře jižně pod Huasco. Odbočujeme z Ruta 5, směrem k oceánu směr Choros Bajos. Cesta je asfaltová, takže utíká velmi rychle. Zastavujeme několikrát na lokalitách copiapoí z okruhu Copiapoa coquimbana. Nejkrásnější rostliny nacházíme za vesnicí Los Choros, kde fotíme krásně vytrněné rostliny označované jako Cop. baderii. Vše kvete a rostliny jsou v dobré kondici. Pokračujeme až k přímořské turistické destinaci Choros Bajos. Jedeme podle moře ve skoro mrtvé krajině plné písečných dun. Z krajiny vystupují nízké kopečky, na kterých nacházíme dlouhotrnnou formu Cop. baderii označovanou jako Cop. baderii v. longispina. Rostliny jsou v plném květu a dělají nám velkou radost. Pokračujeme dále podle moře směr Sarco. Bohužel cesta je čím dál horší a GPS ukazuje ještě 26km vzdušnou čarou. Je pozdní odpoledne a navíc v naší nádrži již není mnoho benzínu, tak to vzdáváme a vracíme se raději zpět na Rutu 5. Slibujeme si, že se sem někdy vrátíme. To se stalo po hubených covidových letech v tomto roce. Samozřejmě jsme měli dostatek času na obstarání nových informacích o lokalitě Sarco. Tentokrát odbočujeme z Ruty 5 u města Domeyko na asfaltovou cestu C 500, směřující k Atlantiku. Cestou míjíme lokalitu Copiapoa schulziana, o které bude pojednáno níže. V širokém údolí je mnoho dolů, ke kterým vedou odbočky do bočních kaňonů. Jsou zde velká stáda vicuní, které nám krásně pózují. Cesta ubíhá poměrně rychle až k odbočce na cestu C 486. Ta už je prašná a časté „rolety“ zpomalují náš postup. Konečně vidíme první „vrtule“ Parku ecológico. Je jich zde stovky. Tyto vrtule jsou důkazech, že jedeme správně. Konečně vidíme azurově modrý oceán. Cesta vede až na útes nad mořem. Je to tu velmi idilické! Na skalkách orientovaných směrem k moři vidíme první Copiapoa sarcoana. Jsou nádherně napité a některé i kvetou! Jsme také zvědaví, jak vypadá vesnice Sarco, která je na všech mapách Chile. Jsou to pouze 3 stavení místních rybářů a pár lodiček. Vracíme se spokojeni zpět, slunce svítí a teploty jsou stále kolem třiceti stupňů. Asi 2km od moře objevujeme ještě druhou lokalitu Cop. sarcoana. Zde rostou ve stínu nízkých keřů a to v úplné blízkosti vrtulí.
Copiapoa schulziana I. Schaub and Keim.
Vracíme se zpět po silnici C 500. Na prudkém kopci hned u silnice je lokalita Copiapoa schulziana. Jako vždy zde velmi fouká, takže to zhoršuje výstup do prudkého, kamenitého kopce. Snažím se ho obejít z boku, kde je výstup méně nebezpečný. Zde je rostlin minimálně, proto stoupám až na vrchol, kde je populace bohatší. Nejvíce rostlin je na severním svahu. Trsy rostlin jsou úžasné. Jako doprovodná vegetace zde rostou majestátní Eulychnia sp. Je pravděpodobné, že další lokality jsou i na dalších kopcích v okolí. Čekají na další prozkoumání. V blízkosti ještě roste i Thelocephala fankhauserii. V tuto dobu jsou špatně viditelné, protože jsou schovány v zemi.
Copiapoa leonensis I. Schaub and Keim.
Rostlina byla popsána v roce 2006. Patří do okruhu Copiapoa humilis, má 1-2 hlavy, méně často dělá malé trsy. Lokalita je v Quebrada León. Květy jsou žluto-oranžové.
Také tuto rostlinu jsme neúspěšně hledali již v roce 2020. Navštívili jsme typovou lokalitu Quebrada León, ale rostliny jsme nenašli. Hledali jsme zde i Tillandsia geissei, ale ani na ní jsme neměli štěstí. Proto jsme se sem v tomto roce vrátili.
Opouštíme malebné město Caldera, kde jsme byli ubytování v příjemném hotelu. Po několika km po Ruta 5 směrem na sever odbočujeme na prašnou cestu směrem do hor. Holá planina je plná prašných cest. Snažíme se najít tu nejméně děravou bez vždy přítomných „rolet“. Konečně se přibližujeme ke kopečkům porostlých nízkými keři. Oceán je stále v dohledu, protože stále stoupáme do kopce. Zastavujeme u prvních skalek. Snažím se vylézt do prudkého svahu. Mimo sloupovitých Eulychnia spinibarbis ale nic nenalézám. Vracím se s nepořízenou k autu. A ejhle, konečně vidím malé rostlinky pod keřem a další ve skalní štěrbině! Jsou to ony! Snažím se najít další a to se dlouho nedaří. Konečně vidím další rostliny, ale ne Cop. leonensis, ale nějaký pro mne neznámý Pyrhocactus sp.. Nalézám ještě pár rostlin a to dokonce s květy.
Podařilo se nám splnit další chilský sen. Další výzvy však zůstávají před námi. Proto se do této krásné, jihoamerické země musíme ještě vrátit.
.jpg)
.jpg)
