Před lety při cestě do Peru jsme měli mezipřistání na tomto kouzelném ostrově. Museli jsme zde dotankovat, takže všichni cestující opustiti letadlo. Před odbavovací halou jsme s Láďou Horáčkem chtěli sebrat pár plodů z místního Melocactus macracanthos. Zabránil nám v tom velký černoch, který zde konal službu. Pamatuji se ještě, že jsem mu česky řekl, že si sem pro ně stejně jednou dojedu a to jsem si splnil v prosinci 2023. Trvalo to dlouhých patnáct let.
Ostrov Bonaire patří společně s ostrovy Svatý Eustach a Saba do Karibského Nizozemska, jako zvláštní speciální municipat. Má plochu pouhých 328km. Na tomto území žije necelých 26 000 obyvatel. Nejbližšími ostrovy jsou Aruba a Curacao.
Přistáli jsme v hlavním městě Kralendijk, kde žije nejvíce obyvatel. Většinu tvoří Holanďané, ale jinak je to směska 80 ti národností. Mluví se zde anglicky, nizozemsky a původní řečí papiamento. Domluvíte se zde i německy a španělsky. Majitel apartmánu, kde jsme bydleli byl Belgičan s dobrou němčinou. Přijel si pro nás na letiště a odvezl nás svojí kamionetou k sobě domů. Vše je tu opravdu kousek, tak to trvalo necelých 15 minut. Přivítalo nás příjemné počasí, které je zde celý rok stejné: přes den 32-34 °C a v noci 26-28 °C. Stále pofukuje, takže je zde příjemně ve dne i v noci. Období dešťů je říjen až prosinec. Půl hodiny každý den zapršelo, ale teplota zůstala stejná. Za půl hodiny není po deští ani památky. No prostě úžasné. Na ostrově se nic nepěstuje, porosty zde tvoří opadavé keře a stromy, a jako dominanty jsou zde cereusovité kaktusy. Vše se sem dováží. Jedinou exportní surovinou je sůl, která se získává odpařováním mořské vody na jihu ostrova.
Nás zajímali hlavně kaktusy, které rostou na celém ostrově. Z cereusů zde rostou tři druhy: Cereus repandus, který vytváří dominantní porosty 7-8m vysoké, hojně větvené a má lysé plody. Stenocereus griseus má plody pichlavé a roste společně po celém ostrově. Hojně se zde používá na přírodní živé ploty. Dorůstá také do výšky 7-8m. Třetí cereus, který zde roste je Pilosocereus lanuginosus. Ten jsme pozorovali v okolí slaného jezera Goto Meer a v NP Washington Slagbaai na severu ostrova, nedaleko města Rincón. Vytváří zde modré sloupy až do výšky 4-6m.
Melocactusy zde rostou především na pobřežních útesech. Jedná se o Melocactus macracanthos. Podloží je vždy sopečná hornina, kde rostou ve spárách. Navštívili jsme několik lokalit na východě ostrova, kde jsme měli typy na lokality. Našli jsme i hodně rostlin na pobřežních skalách na západní straně ostrova nad hlavním městem Kralendijk. Jediné místo, kde rostou Melocactusy dále od moře, je na pobřeží jezera Goto Meer. Rostou zde na okraji neproniknutelných porostů cereusů a opuntií . Zajímavé porosty jsou i v NP Washington Slagbaai, který je na severu ostrova a tvoří 1/5 území Bonaire. Do NP musíte zaplatit vstupné 40 USD a musíte mít auto 4x4, protože prašné cesty jsou v období dešťů rozbahněné. Dokonce jeden okruh byl v období naší návštěvy nesjízdný a tudíž zavřený.
Nejkrásnější Melocactus macracanthos rostou kolem Laguna, na východě ostrova, kam se dostanete cestou Kaminda Laguna. Trochu jižněji, v oblasti Boca Washikemba roste i žlutotrnná varieta M. macracanthos v. citrispinus. Zde bylo rostlin nejvíce a rostly na rovině a nízkých kopečcích. Největší měly i přes 30cm v průměru a kontrastovaly s tmavým podložím. Opravdu ráj na zemi. Z dalších sukulentů zde nacházíme Kalanchoe tubiflora, Agave vivipara a Tillandsia recurvata.
Na ostrov Bonaire se jezdí také potápět a šnorchlovat. Vše je k tomu v každém hotelu i apartmánech podřízeno. Nic si nemusíte vozit z domova. Ostrov je totiž obklopen korálovými útesy. Dokonce ani lodě zde nesmí vyhazovat kotvy, aby je nepoškodily. Za celý rok jsem přijede pouze 50 000 turistů, takže zde není nikdy přelidněno. Zajímavostí je i to, že zde nejsou žádné semafory a městská doprava ani autobusy zde nejezdí. Nezbytností je proto půjčení auta. Všem milovníkům exotiky a to nejenom kaktusářům lze tato destinace jen doporučit.
