Aruba patří mezi ostrovy jižního Karibiku, leží 30km severně nad Venezuelou. Patří mezi tkzv. ABC ostrovy: Aruba, Bonaire, Curacao. Těmto ostrovům se říká také „závětrné ostrovy“, vzhledem k tomu, že tuto oblast nezasahují hurikány, které jsou časté v karibské oblasti. Samotný ostrov je velký pouze 180km čtverečních. Žije zde kolem 120 000 obyvatel, většina v hlavním městě Oranjestad, kde je mezinárodní letiště a přístav pro velké výletní a zaoceánské lodě. Aruba je jednou z konstitučních zemí Nizozemského království s vlastní samosprávou. Počasí je zde neuvěřitelně vyrovnané během celého roku. Přes den se teploty pohybují mezi 31 - 33 stupni, v noci jsou jen o 3-4 stupně nižší. Nejvíce srážek je v listopadu a prosinci, kdy prší skoro každý den. Turisticky jsou nejnavštěvovanější v období prosinec – duben.
Pro nás kaktusáře je tato oblast zajímavá z důvodu, že zde roste několik zajímavých kaktusů. Dominují zástupci rodu Melocactus a to hned ve 4 druzích: stramineus, curvispinus v. koolwijkianus, macracanthos a x bozsingianus. Ze sloupovitých druhů se v hojném množství vyskytují Cereus repandus, Stenocereus griseus a Pilosocereus lanugenosus. Běžně se zde vyskytuje i Opuntia caracassana. Ze sukulentů jsme měli možnost pozorovat 2 druhy rodu Jatropha, Acacia a další sukulentní druhy. Zajímavostí je i to, že na celém ostrově nenajdete žádnou zemědělskou výrobu, vše se sem dováží, především z Kalifornie, Evropy a Jižní Ameriky. To platí i pro zahrádky domů místních obyvatel. Nenajdete zde jedinou rostlinu rajčat, okurek, melounů či paprik! Rovněž sady teplomilných ovocných druhů by jste zde hledali marně.
Pro nás nejatraktivnější byly lokality melokaktusů. První lokalita, kterou jsme navštívili byla na severozápadě ostrova. Kolem majáku California Lighthouse nalezneme na ostrých vápencových plotnách Melocactus stramineus /PHA3103/. Rostou mezi nízkými keříky, často v jejich stínu. První cefália tvoří při velikosti kolem 10cm. Největší rostliny byly kolem 20-25cm. Všechny jsou krásně rostlé, bez výrazných fleků. Fialové květy se objevují vždy navečer, nejdříve po 16 hodině. Plody jsou vytlačovány vždy brzy ráno. Okamžitě je likvidují všudypřítomné ještěrky. Když sestoupíme od majáku dolů k moři, nalezneme zde další druh Melocactus macracanthos /PHA 3108/. Je výrazně větší než Melocactus stramineus. Cefálium tvoří při velikosti cca 15-18cm. Dorůstá i větší velikosti, často až skoro 40cm!! Naměřili jsme velikosti cefália i přes 30cm.
Druhá námi navštívená lokalita je na východní straně ostrova, zhruba v jeho polovině, nazývá se Bushiribana. Zde se nachází ruiny pevnosti. Nedaleko je místo, kam jezdí také mnoho turistů s názvem Natur Bridge, přírodní most, kam proudí moře. V obou těchto oblastech rostou Melocactus macroacanthos /PHA 3104 a PHA 3105/ a to vždy v blízkosti moře. Znovu jsou zde velké, většinou do červena zbarvené rostliny. Cefálium znovu tvoří ve velikosti cca 15-18cm. Těžko odhadovat v kolika je to letech. Pravidelně zde totiž prší a teploty i v noci jsou blízké třicítce. Za našeho pobytu v listopadu a prosinci přicházeli přeháňky skoro každý den. Někdy byly i dost intenzivní. Ani při nich, ani po nich teploty neklesaly!! Na pláních dále od moře jsme pozorovali další druh, a to Melocactus x bozsingianus /PHA 3124/. Je výrazně menší, dříve tvořící cefálium. Doprovodnou vegetaci tvoří dominantní sloupovité druhy Cereus repandus /PHA 3125/ a Stenocereus griseus /PHA 3126/. Liší se od sebe především plody. Cereus je má hladké a lysé, Stenocereus má plody výrazně pichlavé, oba zde dosahují až 6m výšky. Nechybí všudypřítomné Opuntia caracassana. Ze sukulentů lze vidět i 2 druhy rodu Jatropha sp.
Návštěva Národního parku Arikok v jihovýchodní části ostrova nás přivádí na lokality Melocactus curvispinus ssp. koolwijkianus /PHA 3111 a PHA 3114/. První rostliny pozorujeme u vyhlídky Miralamar. Rostou v podrostu stromů, většinou pichlavých. Některé jsou i na svahu, bohužel ze silnice nedostupné. Pokračujeme dále po zpevněné cestě a na horizontu je krásně přístupná lokalita přímo u cesty. Mnoho čistých rostlin s cefálii zdobí tuto krajinu. Tato lokalita je od moře vzdálená několik km. Jsou to první vnitrozemské melokaktusy, které jsme zde pozorovali. Obdivujeme nekonečné lesy sloupovitých kaktusů. Vše je zelené a v plném růstu. Lákadlem parku jsou i jeskyně, zátoky úžasného Karibiku i kopečky plné exotických rostlin.
Další den navštěvujeme druhou vnitrozemskou lokalitu a to Melocactus x bozsingianus /PHA 3119/ ve Frenschman´s Pass. Je to znovu turistické místo s parkovištěm. Místo je památečné boji místních obyvatel Arawaků proti francouzským pirátům. Nás však zajímaly především melokaktusy. Rostou zde v polostínu keřů a stromů. Jako dominanty jsou tu obří Cereus repandus /PHA 3120/ a Stenocereus griseus. Ty největší mají přes 8m. Největší, co jsme na ostrově viděli. Lokalitu doplňují laguny s brodivými ptáky, kterým dominují růžový plameňáci. Z této lokality odjíždíme dále na jih ostrova. Kopeček s výhledem na nedalekou Venezuelu má jméno Colorado Point. Je to v blízkosti městečka San Nicolas. Na Colorado Point rostou ty nejkrásnější a největší melokaktusy, které jsme na Arubě viděli. Byly to obří Melocactus macracanthos /PHA 3116/. Na kopečku směrem k moři jich bylo tisíce. Ke všem se dalo pohodlně dostat a fotit je.
Poslední navštívenou lokalitou byly přímořská oblast kolem Aruba Nautical Club. Zde byly rostliny Melocactus x bozsingianus /PHA 3121/. Rostly pod nízkými keři v drobném štěrku. Lokalita nebyla veliká, protože navazovala na přilehlé nízké domky. Na lokalitě byly znovu i sloupovité druhy, z nichž vynikala kristáta Cereus repandus /PHA 3122/.
Závěrem nutno konstatovat, že všechny lokality na Arubě jsou autem snadno dosažitelné. Bydleli jsme uprostřed ostrova a žádná lokalita nebyla dále než půl hodiny. Když k tomu přičteme úžasné, bílé pláže po celé západní části ostrova, vynikající jídlo, příjemné lidi, nemůžete si přát lepší kaktusářskou dovolenou.
Použitá literatura:
George Thomson, Melocactus, the genus in Aruba, Bonaire and Curacao