Doba covidová je dobou cestovatelské impotence. Cestování je silně omezeno, některé země mají skoro nesplnitelné požadavky pro vstup. Jedním ze států, kde restrikce mají rozumnou úroveň je Omán. Navíc má pro našince hned několik předností.
První výhodou je, že za málo peněz je hodně muziky. Osmidenní zájezd se v zimě dá pořídit za necelých 19.000,– Kč a to s luxusním programem all inclusive. Špičkový hotel na břehu ománského zálivu, výborná strava i pití jen doplňují tu správnou idylku. Příjemný personál, většinou z Indie, Pakistánu či Filipín jen dokresluje kvalitu a hlavně máš opravdu pocit, že oni jsou tu pro tebe a ne naopak. Na nějaká spropitná či úplatky se tu nehraje! Čistota všeho je samozřejmostí. Omán je jiný arabský svět, to se musí zažít. Vše je podpořeno velkou vstřícností místních obyvatel, z kterých opravdu strach nejde. Autobusová doprava místních zde není, místo zastávek autobusů jsou zde malé modlitebny, které slouží k modlidbě na cestách. Luxus je ve městech na každém kroku, vše je totiž nové. Je vidět, co umí ropa.
Bezpečnost? To je další chlouba Ománu, patří mezi nejbezpečnější státy světa. Proč? Je to velmi prosté. Tresty za sebemenší prohřešek jsou tak vysoké, že si každý rozmyslí být hříšníkem. A cizinci, ti si zde váží práce, protože jsou tu jen a jen pro práci. Pro našince je zde velmi příjemné a stabilní počasí v zimním období. Málokdy v přímořských oblastech uvidíte mráček na obloze a teplota je příjemných 28–30 stupňů. Půjčení auta je standartní, jako všude v civilizovaném světě, za dobrých 30–40€ naden. Jen pro některé občany může nastat problém s konzumací alkoholu. Alkohol se prakticky mimo hotel nedá koupit. Vyjímkou je pár hospod v přístavu. Nebojte, v hotelech s programem all inclusive je alkoholu dostatek. Má to však svoje zásady. Začíná se pít od 12 do 15hodin. Pak je 3 hodiny pauza (asi na vystřízlivění). Od 18. hodiny to vypukne nanovo a trvá to do 23:30 hod. Vše se přesně dodržuje, ale vynalézaví turisté si pár panáků nebo piv berou s sebou na pokoj.
Výlety autem po okolí Salaláh do vzdálenosti 100km jsou úžasné. Ohromí nás rozkvetlé oblasti Adenium dhofarense, Euphorbie cactus, stromovité Draceny serrulata, kompaktní Carallumy nebo dokonce baobaby Adansonia digitata, které jsou největšími exempláři mimo africký kontinent.
To nemluvím o modrých Aloích. Zvláště jedna – Aloe dhufarensis – stojí za to. A roste hned u cesty, takže, žádný horolezecký výstup. Vše je na pohodlné náhorní rovině nebo mírném svahu. Rostliny jsou do 40 cm velké, většina je menších. Listů v růžici je 14 až 20, jsou trojúhelníkové, zpravidla šedomodré, celokrajné. Jen v mládí můžou být jemně pilovité. Květenství je chudě větvená, řídká lata s 1 – 2 postranními větvemi, květní stopky jsou 1,2 – 1,5 cm dlouhé, okvětí trubkovité, 2,8 – 3 cm dlouhé, korálově červené. Tyčinek je 6, spolu s bliznou vyčnívají až o 8 mm z květu.
Plody jsou 1 – 5 cm dlouhé tobolky. Podobná je Aloe praetermissa, která má bohatě větvené květenství, má rovněž celokrajné listy. Další 2 podobné druhy jsou Aloe collenetteae a Aloe whitcombei. Oba druhy mají listy na okraji drobně zoubkované, první jmenovaný kvete červeně, druhý žlutě.
Aloe dhofarensis patří, jako všechny Aloe mezi rostliny CITES 2. V Červené knize Ománu (2015) je hodnocena jako druh zranitelný. V oblasti svého výskytu patří mezi významné druhy využívané v lidovém léčitelství. Šťáva z listů působí proti bolestem hlavy, také na záněty očí, má význam i při zmírňování potíží u cukrovky a zácpě.
Pěstitelsky patří mezi středně náročné druhy. Semena klíčí dobře a rychle. Již po 10 dnech jsou misky plné malých semenáčků. Pozor na usetí rostlin, potom rostliny padají. Již v prvním roce se dají hrnkovat. Opatrná zálivka je samozřejmostí. Dobře prosperují v pemze střední zrnitosti 2 – 5 mm. Doporučujeme přidat do zálivky přípravek Serenade Aso, který zamezí uhnívání rostlin. Stanoviště vyžaduje slunečné a to i v zimě. Pak se dočkáme kompaktních hezky vybarvených rostlin.